ÚVOD
Předem bych rád řekl, že tento (řekněme) esej vznikl exkluzivně pro stránku Punkhudba.wz.cz. Jedná se o originální dílo – nebylo odnikud opsáno, které v době jeho vzniku bylo pravděpodobně jedním z nejširších pojednání o trestu smrti v 21. století dostupné v českém jazyce a dostupné od počátku zdarma. Budete-li chtít tento esej, či jeho část, použít, stačí se domluvit s provozovatelem této stránky sekci Kontakt.
Radim Jakubec, 9. února 2013
O trestu smrti obecně
„Capital punishment/death penalty“ (ang), „die Todesstrafe“ (něm), „pena capital/pena de muerte“ (šp), „peine capitale/peine de mort“ (fr) či „pena capitale/pena di morte“ (it) – to vše jsou cizojazyčná označení pro trest smrti. Přesto si jsou velmi podobná.
Všichni víme, že trest smrti nebyl v dějinách lidstva nic výjimečného a pravděpodobně se objevil a byl praktikován již od nejstarších dob. Velké kamenné sekáčky byly užívány již v době kamenné a s jejími nástupkyněmi – dobou bronzovou (2200 př. n. l. – 750 př. n. l.) a následně železnou (750 př. n. l. – 0) – přicházejí i první sečné zbraně, které stály na prahu užívání trestu smrti stětím. Krom toho už např. Chetité 2000 let př.n.l. znali upálení jako trest za spáchaný zločin. Před naším letopočtem se prokazatelně také ukřižovávalo (vzpomeňme Ježíše Krista), ukamenovávalo, rdousilo, trhalo, pohřbívalo zaživa, vsazovalo do klecí, předhazovalo zvířatům (vzpomeňme na Římany), nabodávalo na kůl, rozřezávalo, ba i věšelo – ne, ani tato metoda není o nic modernější než ostatní, byť je to možná těžko k uvěření, setkáváme se s ní už u Peršanů 2500 let př.n.l.
Dnes je v podstatě jen velmi málo druhů trestu smrti, které by neměly kořeny již před několika tisíci lety (např. elektrické křeslo). Starověk, středověk, novověk a nakonec i moderní dějiny už tyto metody zpravidla jen znovuobjevovali a zdokonalovali, dá-li se to tak vůbec říci.
Jak je to ale s trestem smrti dnes, tj. v 21 století?
Na světě je okolo 200 více či méně nezávislých států (1). 20 z nich v roce 2011 prokazatelně vykonalo trest smrti alespoň na 1 člověku. Nejméně 18750 lidí na přelomu let 2011/2012 čekalo na jeho vykonání, okolo 680+ dalších se v r. 2011 dočkalo(2). Tato čísla NEZAHRNUJÍ Čínu, která ročně popraví více lidí než všechny ostatní státy světa dohromady. V roce 2011 to bylo podle odhadů okolo 4000 lidí(3), v roce 2010 dokonce okolo 6000(4). Počet čekajících na smrt v Číně není znám. Po Číně popravili v r. 2011 nejvíce lidí: Írán (360+), Saudská Arábie (82+), Irák (68+), USA (43), Jemen (41+) a KLDR (30+)(5).
33 států udělilo v r. 2011 ve věci trestu smrti milost, nebo trest alespoň zmírnilo.(6)
V roce 2012 vykonali podle Capitalpunishmentuk.org nejvíce poprav: Írán (426+), Irák (129+), Saudská Arábie (77+) a USA (43). (U Ćíny je tento počet odhadován na 6000! Viz dále. U Jemenu a KLDR nejsou zatím dostupné ani relevantní odhady.)
Státy jsou z tohoto hlediska zpravidla děleny na ty, které trest smrti zrušily za všechny delikty (tj. úplně) – 100 států (r. 2012); na ty, které jej praktikují jen za speciálních okolností (např. válka) – 7 států (r. 2012); na ty, jejichž legislativa jej sice umožňuje uložit, ale v praxi se nevyužil alespoň 10 let – 48 států (r. 2012) a konečně na ty, které jej ukládají i vykonávají – 40 států (r. 2012).(7)
Ač je to možná překvapivé, jednoduchými počty s výše zmíněnými čísly lze dovodit, že i v 21. století asi polovina států světa stále trest smrti používá, nebo jej umožňuje uložit. Podle Amnesty International však 90% všech států světa tento trest aktivně nevykonává. I tak se dnes ale najdou případy hromadných rozsudků smrti. V lednu 2013 například Indie uložila neuvěřitelných 21 rozsudků smrti za fotbalové nepokoje, při kterých přišlo o život na 74 lidí.(8) (Nejméně 22 osob následně přišlo o život při nepokojích vyvolaných právě tímto rozhodnutím.)
Trest smrti a Evropa
Ze všech států, které umožňují uložit nejvyšší trest, se v Evropě nachází pouze jeden – Bělorusko. Do r. 2012 by bylo možné uvést také Lotyšsko, které jej však umožňovalo uložit jen za válečného stavu. Přijetím Protokolu č. 13 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv (dále jen „EÚLP“) však upustilo i od toho. Trest smrti v čase míru byl v Lotyšsku zrušen o 13 let dříve, v r. 1999, a to přistoupením k Protokolu č.6 EÚLP .(9)
Bělorusko v roce 2011 udělilo podle oficiálních statistik(10) 2 tresty smrti a 2 tresty smrti vykonalo, v roce 2012 proběhly podle Capitalpunishmentuk.org také 2 exekuce. Odhady se ovšem mírně liší
– zatímco běloruské ministerstvo pro vnitřní záležitosti uvádí následující počty exekucí za posledních 5 let: 2007 – nejméně 1, 2008 – nejméně 4, 2009 – 0, 2010 – 2 a 2011 – 2
– BelaPAN (Belarus Private News Agency) uvádí následující čísla 2007 – 3, 2008 – 2, 2009 – 2, 2010 – 2, 2011 – 2.
Celkový odhadovaný počet exekucí od r. 1990 se pohybuje minimálně, tj. spodní hranice činí, 250 (dle ministerstva) – 321 (dle BelaPAN) lidí a více(11).
V každém případě jsou tato čísla nejnižší za dobu, kdy se tyto statistiky vedou. Naopak, nejvíce poprav proběhlo v letech 1995 – 1998, kdy bylo každoročně popraveno téměř 50 lidí. Tento nárůst nastal po r. 1994, kdy byl prezidentem zvolen Alexandr Lukašenko, který si svoji pozici udržuje i v roce 2013.
Trest smrti je možno uložit podle běloruského práva za: vraždu zástupce cizí země za účelem vyvolání mezinárodních problémů či války; vyvolání nebo vedení agresivní války; mezinárodní terorismus; genocidu; zločiny proti lidskosti; použití zbraní masového ničení; porušení válečných zákonů a zvyklostí; vraždu za přitěžujících okolností; terorismus; velezradu spojenou s vraždou; konspiraci za účelem uchopení moci; teroristické činy; vraždu policisty a sabotáž. Nejčastěji se popravuje za vraždu za přitěžujících okolností.(12)
Od 1. března 1994 nejsou popravovány ženy a od února 2001 ani osoby mladší 18 a starší 65 let. Duševně nemocní lidé popraveni být mohou, jejich tresty však lze snížit. Kromě toho může samozřejmě udělit komukoli milost prezident, což se ale nestává příliš často. Před popravou jsou všichni odsouzení přivezeni do zařízení v hlavním městě Minsku. Poprava se provádí zastřelením, a to do zátylku, kdy vězen klečí se zavázanýma očima. Tělo je pohřbeno tajně, rodina je o vykonání exekuce pouze informována, místo pohřbení těla jí sděleno není.(13)
Závěrem je třeba dodat, že řada nejvyšších trestů v Bělorusku je bohužel ukládána často účelově a bez dostatečně prokázaných skutečností. Na začátku roku 2012 tak byli popraveni dva kamarádi ve věku 24 let, kteří byli odsouzeni za spáchání teroristického útoku na metro, při kterém zemřelo 15 lidí. Mnoho důkazů však jejich vinu popíralo, například se nenašly žádné stopy výbušnin na jejich šatech, při tom však byli zadrženi krátce po činu. Videa z kamer naznačují, že byla dodatečně upravena a soud nepřipustil žádné nové důkazy, což je při u procesu, kdy se ukládá nezvratný nejvyšší trest přinejmenším podezřelé. Velmi zajímavá byla však následná reakce lidí, kteří ke stanici metra oběma popraveným přinesli květiny a objevil se i nápis 15+2 = 17, tj. 15 obětí útoku a 2 další.(14)
Trest smrti a USA
USA je federací 50 relativně nezávislých států, byť pod hlavičkou federální autority. Tato nezávislost se samozřejmě promítá i do legislativy každého z nich. Úprava trestu smrti jako takového nepodléhá federální úpravě, a tak je na státech, zda jej vykonávat budou či ne. Pokud se někdo o USA trochu více zajímá, jistě potvrdí, že zářným příkladem, a to nejen v této oblasti, je Texas.
Z 50 států USA jich v letech 1864 – 2002 zrušilo trest smrti 26 a zrušen byl také na území District of Columbia (DC). Za stejné období byl ve 12 státech obnoven. V současnosti je v USA 17 států (a DC), které zrušily trest smrti.(15) (Některé z nich, jako Michigan, jej zrušily ještě před datem 1864, proto počet zdánlivě neodpovídá. Michigan byl navíc oficiálně prvním anglicky mluvícím státem na světě, který zrušil trest smrti za běžné trestné činy. Stalo se tak v r. 1847(16).)
V roce 2011 vykonalo trest smrti 13 států: Alabama, Arizona, Delaware, Florida, Georgia, Idaho, Jižní Carolina, Mississippi, Missouri, Ohio, Oklahoma, Texas a Virginia. V roce 2012 jich bylo jen 9. Za povšimnutí stojí, že kromě Jižní Dakoty, to byly výhradně ty, co tak učinily i v roce 2011: Arizona, Delaware, Florida, Idaho, Jižní Dakota, Mississippi, Ohio, Oklahoma a samozřejmě Texas.(17) Naopak, Alabama, která v roce 2011 popravila druhý nejvyšší počet osob (šest), v roce 2012 nevykonala jediný trest smrti, stejně tak Georgia, která byla na třetím místě (čtyři lidé). V roce 2012 byl nicméně popraven stejný počet lidí jako v roce 2011, tj. 43(18).
Historicky nejčastějším způsobem výkonu nebylo elektrické křeslo, ale oběšení. Poslední odsouzený byl oběšen v roce 1996 v Delawaru. Používaly se ale i jiné středověké metody – upalování (poslední odsouzený byl upálen v Jižní Carolině v r. 1825) a ještě v roce 1888 jste mohli být v Utahu sťati, ale jen teoreticky. Tento stát stětí nakonec nikdy oficiálně nepoužil. Ve 20. století převažoval výkon na elektrickém křesle a v plynové komoře, tyto metody však v 21. století ustoupily humánnějším, dá-li se to tak říci. V současnosti všechny státy USA, které umožňují uložit trest smrti, umožňují použití smrtící injekce. Přesto se nicméně stále používají některé jiné způsoby. V letech 1976 – 2012 bylo vykonáno 1304 poprav, z čehož 1130 bylo smrtící injekcí, 157 elektrickým křeslem, 11 plynem, 3 oběšením a 3 zastřelením.(19) Na rozdíl od Běloruska, zastřelení probíhá zpravila tak, že střelbu provádí tzv. firing squad, tj. střelecká jednotka, která sestává obvykle z 5 mužů, z nichž 1 má slepý náboj, aniž by o tom věděl. Nikdo z nich tedy neví, kdo jej měl, a kdo se tak na exekuci nepodílel.
Jak jsem již naznačil výše, nejvíce exekucí vykonal v USA tradičně Texas. V roce 2011 to bylo 13 osob, v roce 2012 pak 15(20). Nejvyšší trest se zde realizuje už od r. 1819 a do r. 1964 bylo usmrceno celkem 751 osob, a to nejprve oběšením, pak zastřelením a v letech 1924-1964 na elektrickém křesle. Po té se až do r. 1982 nepopravovalo. Od r. 1982 se používá smrtící injekce a do r. 2012 tak zemřelo dalších 492 lidí, celkem jich tedy v letech 1819-2012 bylo 1243(21), z toho 10 žen(22), což činí necelé 1 % ze všech. (Tento údaj vychází z oficiálních údajů od r. 1975 do února 2013, je tedy pravděpodobné, že jich bylo více. Anglická verze Wikipedie navíc uvádí jen 6, což je zjevně nepravdivý údaj.)
Zatímco ve světě je trest smrti spíše na ústupu, Texas zaznamenal největší počet výkonu trestu právě v letech 2000-2009, 248 osob(23).
Nejvyšší trest zde lze uložit např. za vraždu hasiče ve službě, za vraždu na objednávku (platí i pro objednávajícího), vícenásobnou vraždu, vraždu osoby mladší 10 let, vraždu jako odplatu vykonanou na soudci nebo jiné osobě v obdobném postavení.
Podobně jako v Bělorusku, nelze odsoudit k nejvyššímu trestu osobu mladší 18 let. Dále se jedná o případy, kdy obě strany v soudním řízení shledaly pachatele duševně nemocným, ale také v případech, kdy obžaloba na trestu smrti netrvá, například pro to, že rodina oběti jej nepožaduje. Na rozdíl od Běloruska, žena být odsouzena může.
Pokud byl tento trest uložen, automaticky je věc předložena k přezkoumání nejvyšší trestněprávní autoritě v Texasu – Texas Court of Criminal Appeals.
Muži a ženy mají samostatná zařízení pro vězně odsouzené k trestu smrti. V angličtině se nazývají „death rows“ (uličky smrti), kde odsouzení stráví několik měsíců i desítek let, v závislosti na průběhu odvolacích procedur. Datum navíc nesmí být stanoveno dříve než na 91. den po vydání příkazu k výkonu exekuce, pokud byl zrušen a vydán opětovně, tato lhůta se zkracuje na 31 dní. Nejkratší zaznamenanou dobu si v cele smrti pobyl v roce 1996 Joe Gonzales (252 dní), nejdelší pak v roce 2010 Joseph Nicolas (11 575 dní, tj. 31 let). Průměrná doba činí 10,6 roku(24).
Nejmladším zaznamenaným popraveným byl v roce 1986 Jay Pinkerton (24 let), nejstarším pak v roce 2002 William Chappel (66 let). Průměrný věk je 39 let. (25)
Muži jsou umístěni v Západním Livingstonu a ženy v Gatesvillu. Každý má svou vlastní celu o velikosti 5,6 m2.(26)
Do září roku 2011 si odsouzení mohli objednat poslední jídlo podle svého přání, tato praxe však byla zrušena po té, co si vězeň L. R. Brewer objednal několik porcí jídla, a pak je nesnědl se slovy, že nemá hlad.(27) Za zmínku stojí, že na rozdíl od mužů si ženy poslední jídlo zpravidla neobjednávaly vůbec.(28)
Od r. 1923 jsou všechny výkony prováděny v Huntsvillu, a to zpravidla ne dříve než v 18 h tamního času. Hromadná exekuce nebyla vykonána od r. 1951(29), i když ji texaské právo nezakazuje. Jak jsem zmínil výše, od r. 1982 se k výkonu používá smrtící injekce, protože elektrické křeslo bylo shledáno jako nehumánní. Odsouzený leží na speciálním lehátku s připoutanými končetinami, a do žíly na ruce je mu zavedena hadička, do které vykonavatel z vedlejší místnosti pustí v přesném poměru smíchané chemické látky. O humánnosti smrtící injekce se však vedou spory také.
Samotné exekuci jsou přítomni svědci, a to nejbližší rodina a přátelé odsouzeného i oběti, jejich místnosti jsou samozřejmě odděleny. Dalších 5 míst je pak vyhrazeno tisku, ten je rozmístěn v obou místnostech(30). Svědkové ze strany tisku jsou od r. 1982 evidováni a jejich seznam naleznete na stránkách Texas Department of Criminal Justce. Identifikace každého svědka, jeho oblečení i seznam věcí, které si nesmí vzít s sebou, jsou přísně kontrolovány. Nevhodné (a tedy zakázané) jsou např. krátké nohavice, síťované punčochy, trička odhalující břicho, veškeré průsvitné látky i otevřená obuv. Muži mohou mít pouze dlouhé kalhoty, ženy mohou mít šaty, dlouhé kalhoty, ale i sukně, samozřejmě pod kolena(31).
Stejně jako Bělorusko, i když v mnohem menší míře, se ani Texas nevyhnul několika pochybným rozsudkům. Patří mezi ně např. Cameron T. Willingham, odsouzený za vraždu jeho tří dcer, a to v rámci žhářství(32). Dále lze uvést také Carlose DeLuna, který byl odsouzen za vraždu obsluhy čerpací stanice(33).
Trest smrti a Asie
Pokud vás znepokojila kapitola o Texasu, Čína vás nejspíše vyděsí. Právě ona nejen, že popraví nejvíce lidí na světě, ale dokonce je předčí i v celkovém součtu, a to několikanásobně. Hned na úvod je třeba říci, že Čína – z očividných důvodů – nezveřejňuje údaje o odsouzených k smrti a o počtu výkonů rozhodnutí. Tyto informace je tak třeba hledat u organizací, které se zabývají lidskými právy. Odhady se tak velmi liší, World Coalition of Death Penalty například uvádí tato čísla: rok 2008 – 1718 poprav, rok 2009 – 5000 poprav, rok 2010 – 6000 poprav. V roce 2010/2011 pak podle stejného zdroje čekalo na popravu dalších 7280 osob. Srovnáme-li to s Texasem, zjistíme, že Čína každoročně popraví více lidí, než on v období 1819-2012, tj. za téměř 200 let! Samozřejmě, je třeba vzít v potaz počet obyvatel Číny (tj. asi 1,3 miliardy) a Texasu (tj. asi 26 milionů) – rozdíl je tedy padesátinásobek – ale i 50 x 1243 (= všechny popravy v Texasu) / 193 (lety) je průměrně 322 poprav ročně, což je stále mnohonásobně (5-18x) méně, než kterýkoli odhadovaný roční údaj u Číny.
V jiných číslech by se dalo říci, že při 6000 popravách popravila Čína v roce 2012 přibližně každého 220 000. občana, zatímco v Texasu to byl „pouze“ 1 z 7,3 milionů obyvatel. Tedy 33x méně. Přesto existuje jeden stát, který Čínu oficiálně ,,předčí“ – Írán (viz dále).
Nebude nejspíš příliš velkým překvapením, že jedním z nejsledovanějších pořadů v Číně je v současnosti TV série Rozhovory před popravou(34), ve kterém sympatická a upravená reportérka zpovídá vězně odsouzené na smrt před tím, než je vykonána. Samozřejmě nechybí řada emocí, zejména ze strany provinilých odsouzených, politické vězně byste ale v účinkujících hledali marně. Jde zpravidla o vrahy a jiné těžké zločince, u nichž není pravděpodobné, že jim jich bude publiku líto a jejich trest jim bude připadat nepřiměřený.
Navzdory výše uvedeným údajům, má Čína poměrně sofistikovaný procesní systém pro případy ukládání trestů smrti, ve kterém má odsouzený dokonce 2x možnost přezkumu. Vše ale samozřejmě soudí „lidově-demokratické soudy“, takže výsledek často nebývá pro nikoho překvapivý. Je-li někdo odsouzen k nejvyššímu trestu, přezkoumá jeho případ Vrchní lidový soud (High People’s Court) a od r. 2007 ještě povinně také Nejvyšší lidový soud Čínské lidově-demokratické republiky (Supreme People’s Court of the People’s Republic of China), který sídlí samozřejmě v Pekingu(35). V roce 2008 tak Nejvyšší lidový soud zvrátil jen necelých 15% rozsudků smrti vynesených Vrchním soudem.(36) Důkazy jsou nezřídka získávány mučením(37).
Poměrně často je také ukládán tzv. trest smrti s dvouletým odkladem, kdy má odsouzený naději, že jeho trest bude změněn na doživotí, pokud v následujících dvou letech nespáchá další úmyslný trestný čin. V případě, že prokáže mimořádné zásluhy, může mu být trest zmírněn, ne však méně než na 15-20 let.(38)
Podobně jako v Bělorusku a Texasu, nelze odsoudit k trestu smrti osobu mladší 18 let. Ženy být odsouzeny mohou, nikoli však ty, které jsou v době procesu těhotné (čl. 49 čínského trestního zákoníku)(39). Maximální horní hranice pro odsouzení k trestu smrti neexistuje, i když se diskutuje o zavedení horní hranice 75 let(40).
Trest smrti lze uložit například za: pašování drog, zbraní, jaderného materiálu či padělané měny, to vše za přitěžujících okolností, sabotáž veřejné dopravy, která způsobí vážné následky, únos, pokud je unesená osoba vážně zraněna či zabita, prodej falešných léčiv, která způsobí vážnou újmu na zdraví, prakticky jakýkoli útok, který ohrozí nespecifikovaný počet lidí nebo způsobí vážné materiální škody (žhářství, šíření jedovatých látek, použití výbušnin, poškození přehrady, otrava jídla aj.), výrobu, prodej či šíření zbraní a/nebo střeliva za přitěžujících okolností, plánovanou vraždu, korupci aj.
Popis výkonu trestu obsahuje čínský „trestní řád“ v čl. 208 an.(41) Exekuce se provádí zastřelením či smrtící injekcí. Zastřelení provádí skupina lidí z lidové policie, a to zpravidla dopoledne, kolem 10. hodiny(42). I tak lze ale na internetu nalézt řadu videí, kdy jsou popravy vykonávány jedním člověkem, a to ranou odsouzenému do týlu, ten nezřídka klečí. Podobně popravovali nacisté za II. světové války. Smrtící injekce se používá až od roku 1996 a je ještě stále méně často užívaným způsobem, i když od r. 2010 je oficiální snaha opačná – v některých provinciích je zastřelení (oficiálně) zakázáno. Podávání smrtící injekce často probíhá v tzv. execution vans (popravčích dodávkách), což je čínský vynález (i když podobnosti s nacistickými plynovými dodávkami si nelze nevšimnout) – jedná se o uzpůsobené autobusy, kde je odsouzený připoután a vykonavatel jen zmáčkne tlačítko. Mnozí lidskoprávní pozorovatelé však upozorňují na fakt, že k rozšíření tohoto způsobu exekuce v Číně nepřispívá ani tak humanita, jako fakt, že je prostě asi o polovinu levnější – zastřelení stojí 700 juanů (asi 2100 Kč), zatímco injekce jen 300(43) (asi 900 Kč). Nechvalnou praxí je také tzv. „bullet fee“, tedy poplatek za kulku, který čínská rodina musí zaplatit, pokud požaduje tělo(44). Bohužel i zde existuje řada spekulací, takže se o tomto poplatku ví poměrně málo.
Exekuci nařizují a vykonávají tzv. lidové soudy, a to do 7 dní po obdržení příkazu k nařízení výkonu exekuce od Nejvyššího lidového soudu. Příslušný úředník lidového soudu pak pro Nejvyšší soud sepíše stručný záznam a měl by také vyrozumět rodinu odsouzeného.
Samotný výkon se ohlašuje veřejnosti, ale neměl by být na veřejnosti prováděn, což Čína soustavně porušuje.(45) Jsou známy i veřejné popravy před dětmi, aby bylo dosaženo „výchovného účinku“.(46) Řada jich také proběhla dokonce veřejně na fotbalových stadionech: „odsouzený byl dopraven na popraviště v otevřeném vozidle a donucen si kleknout, ruce měl svázány a hlavu skloněnu, pak byl střelen do hlavy.“(47)
Další nechvalně známou praxí spojenou s výkonem nejvyššího trestu v Číně je prodej orgánů odsouzených. Řada kritiků upozorňuje v souvislosti s popravčími dodávkami a smrtícími injekcemi na fakt, že při takovém výkonu je mnohem snazší orgány odebrat a převážet do nemocnic na nelegální transplantace(48). Průměrně se zde transplantuje okolo 10000 orgánů ročně, z čehož tvoří dle odhadů až 2/3 orgánů získaných právě od popravených. Ještě hrůznější je snad fakt, že okolo 10% těchto orgánů je odebíráno lidem ještě před smrtí.(49) K tomu je nutno dodat, že konfuciánská tradice v Číně přísně zakazuje jakékoli zásahy do lidského těla, a to i po smrti – tělo má zůstat netknuté.
Írán samozřejmě zdaleka nepopraví tolik osob jako Čína, vezmeme-li ovšem počet exekucí na počet obyvatel, pak na světě oficiálně neexistuje stát, který by jej v tomto počtu předstihl.
V roce 2008 zde bylo popraveno 346+ osob, v roce 2009 388+, v roce 2010 dokonce 650+ (50), v roce 2011 360+(51) a v roce 2012 670+(52). Írán má přibližně 75 milionů obyvatel. V roce 2012 tak popravil nejméně každého 120 000. obyvatele. (Pro srovnání – u Číny toto číslo v roce 2012 bylo kolem 220 000. Nutno ale říci, že v případě Číny je to pouze velmi hrubý odhad.)
V Íránu se uplatňuje islámské právo, které je velmi specifické a zejména vzhledem k evropskému je velmi kruté. Trest smrti zde může (resp. mohl – viz dále) být uložen například za: sodomii, cizoložství, incest, lesbický vztah, homosexualita, loupežné přepadení, znásilnění, pedofilii, vraždu, únos, obchodování s drogami, opilství, hanobení proroka(53), ale i za provozování internetového blogu kritizujícího vládu(54) aj. Jak je vidět, řada „trestných činů“ v jiných částech světa buď není trestná vůbec, nebo trestná je, ale zřídkakdy za ně lze uložit trest smrti. Je však třeba dodat, že návrh nového trestního zákoníku, který byl přijat v roce 2012, tresty za řadu trestných činů, jako je lesbický vztah, opilectví, sex mezi muži a hanobení proroka, snižuje, nebo alespoň umožňuje uložit i jiný trest než smrt(54).
Írán je jedinou ze zemí, které jsem zde zatím popisoval, vykonávající exekuce i na osobách mladších 18 let, a to i přes to, že podepsal Úmluvu o právech dítěte, která to výslovně zakazuje (čl. 37, písm. a))(56) . Je pravda, že s přijetím nového trestního zákoníku v r. 2012 bylo značně omezena možnost uložit trest smrti osobě mladší 18 let, pokud jí však je 15-18 let a soudce ji shledá duševně vyspělou, pak to možné i nadále je(57). Jen v letech 2008-2011 napočítala Amnesty International(58) 145 rozsudků smrti pro mladistvé. Nadále také probíhají popravy osob, které sice již mladistvými nejsou, ale v době spáchání trestného činu nebyly – a právě tento okamžik by měl být pro každé trestní právo rozhodný. 18. ledna 2013 byl oběšen 21 letý mladík, který se v 17 letech údajně spolupodílel na vraždě starší ženy při jednom vloupání(59).
Ani ženy nejsou trestu smrti ušetřeny, v roce 2011 tak byla například popravena Íránka s nizozemským pasem za pašování drog(60).
Další zvláštností je, že Írán upřednostňuje hromadný výkon trestu smrti, je-li to jen trochu možné – např. v září 2007 to bylo 21 lidí, 27. července 2008 29 lidí, 3. března 2009 11 lidí(61) a 1. února 2013 5 lidí(62). V listopadu 2012 bylo během 10 dní vykonáno neuvěřitelných 81 poprav.(63)
Zarážející je, že řada nařízených a vykonaných trestů smrti je ukládána tzv. revolučními soudy jednotlivých částí Íránu a tyto pak často nejsou ani nijak přezkoumány či potvrzeny nezávislou institucí. Výše zmíněná poprava 5 lidí z 1. února 2013 je toho smutným důkazem. Revoluční soudy mohou soudit případy pašování, vlastizrady, padělání a terorismu. Podle íránského práva by mělo být možné odvolat se k Nejvyššímu kasačnímu soudu Íránu.(64)
Popravy jsou navíc často nejen veřejné, ale dokonce i vysílány v celostátní televizi. Jedna taková – navíc hromadná – poprava se konala v lednu 2013, kdy byli oběšeni dva mladíci ve věku 23 a 20 let za to, že přepadli muže a oloupili jej přibližně o 400 Kč (přepočet). Soud v Teheránu rozsudek odůvodnil tak, že toto loupežné přepadení šíří mezi lidem atmosféru nejistoty a ohrozilo tak samotnou existenci Islámské republiky jako celku. Tím spáchali „moharebeh“, tj. válka proti Bohu.(65) Přepadení zachytila bezpečnostní kamera a můžete si tak průběh přepadení prohlédnout na videu na uvedené stránce. Jeden z mladíků pokládá hlavu na rameno jednoho z maskovaných popravčích, který jej uklidňuje rukou na rameni (viz fotografie).
Řadu trestů ukládaných za trestné činy by bylo možno považovat za kruté, nelidské či ponižující zacházení ve smyslu mezinárodního práva – např. bičování, amputace, kamenování. Dne 24. ledna 2013 byl A.S.H. za „nemravný/nemorální vztah“ odsouzen k veřejné amputaci 4 prstů pravé ruky, 90 ranám bičem a 3 letům vězení (viz obrázek).(66)
Trest smrti lze dnes vykonat oběšením či zastřelením. Do reformy trestního práva v roce 2012 to bylo také ukamenování. (I tak se ale tento trest nadále používá, o to děsivější je, že zejména u žen.(67)) Ještě na počátku 20. století jste si však mohli připadat jako ve středověku – bylo možné uložit i vystřelení z děla, zazdění, uškrcení či dokonce rozseknutí na dva díly!(68) Teoreticky je možné, aby byl uložen i jiný způsob smrti, protože soudci mohou ukládat i další tresty v souladu s právem sharia. Stalo se tak např. v roce 2008, kdy byli dva muži usmrceni svržením z výšky za znásilnění(69). Tyto tresty jsou však dnes velmi výjimečné.
Protože trest smrti zastřelením prakticky není nařizován, je dnes vykonáván nejvyšší trest téměř výhradně oběšením. Írán je historicky jednou z prvních zemí, která tento trest začala používat, a to již 2500 let př.n.l.
O nařízení výkonu exekuce se odsouzený dovídá zpravidla pár dní předem a je izolován na samotce. Často je mu v této době umožněno, aby se rozloučil se svými příbuznými, ti jsou také přítomni u samotného výkonu. Kromě příbuzných odsouzeného jsou (u neveřejných poprav) přítomni také příbuzní oběti, prokurátor, další vězni, případně i obhájce. Pokud je trest vykonán ve vězení, děje se tak zásadně v hlavní věznici dané provincie, a to ve 4 hodiny ráno, těsně před ranní modlitbou (salah).(70)
Svědectví rodiny oběti má ještě jiný účel než pomstu – podle práva sharia je v některých případech totiž možné, aby rodina oběti ještě i těsně před popravou odpustila odsouzenému a zachránit mu tím život. 28. ledna 2013 tak dědici po ubodaném muži odpustili odsouzenému z Asie, který jej zabil. Soud v Abu Dhabi mu pak místo trestu smrti uložil pouhé tři roky vězení za vraždu a následnou deportaci do jeho země(71). I takto tenká může být hranice mezi oběšením a třemi lety vězení!
Saudská Arábie je co do počtu poprav ročně na třetím místě, hned za Íránem a Čínou. Je tomu tak i v počtu poprav na počet obyvatel během jednoho roku – popraví průměrně 1 na každých 325 000.
V roce 2008 zde bylo vykonáno 102 poprav, v roce 2009 69 poprav, v roce 2010 jich bylo 26(72), v roce 2011 68(73) a v roce 2012 77(74). Podobně jako u jiných výše jmenovaných států, ani tato čísla nemusí být konečná.
Jak íránské, tak saudsko-arabské právo je právem islámským a uplatňuje principy šaría. Trest smrti zde můžete dostat za velké množství trestných činů, a to jak obvyklých: znásilnění, vražda, ozbrojená loupež, pašování drog, terorismus, krádež, vlastizrada, organizace gangu aj., tak těch, které jsou – alespoň pro neislámské země – mírně řečeno neobvyklé: rouhání, falešné proroctví, odpadlictví od víry, modlářství, sex mezi nesezdanými, homosexualita, cizoložství, dokonce i čarodějnictví.(75)
Možná si říkáte, jak často, či zda vůbec, se uplatňuje trest smrti za něco takového jako čarodějnictví. Realita vás však nenechá na pochybách – jeden z posledních takových případů se totiž stal i v roce 2012.(76) Muž, u kterého byly údajně nalezeny zakázané knihy a talismany, a který se navíc měl přiznat k cizoložství, byl popraven v červnu. Za čarodějnictví čeká trest smrti i ženy, stalo se tak například v roce 2011. Bližší informace o obvinění však sděleny nebyly(77). Situace je o to víc zarážející, že čarodějnictví jako takové saudsko-arabské právo nedefinuje(78).
Jestli se něčím procedura provázející nejvyšší trest v Saudské Arábii liší od drtivé většiny jiných států, pak je to bezpochyby způsob provedení. Tato země je totiž jednou z posledních zemí, která stále používá stětí. Navíc je v tom první na světě. Kromě toho jako jedna z mála umožňuje také ukamenování a dokonce i tzv. ukřižování (resp. vystavení těla). Posledně jmenovaný způsob však bývá ukládán zpravidla s jiným způsobem a následuje tak jako výstraha až po smrti odsouzeného. Ano i dnes se tato praktika stále používá – v roce 2009 byl sťat za únos a znásilnění muž, poté byl ukřižován (resp. vystaven) na dvě hodiny jako výstraha. Jeho hlava musela být přišita po stětí zpět, aby tělo bylo kompletní(79). Za únos a znásilnění dítěte byl ke stětí a ukřižování odsouzen muž i v roce 2012(80).
V případech vražd je možné, aby pozůstalí pachateli odpustili a přijali peněžité odškodnění (tzv. diya – blood money – krvavé peníze), místo aby trvali na výkonu trestu smrti. Toto zdánlivě milosrdné pravidlo má ale i odvrácenou stránku – 5. února 2013 se o tom přesvědčil muž, který na svoji popravu čekal těžko uvěřitelných 30 let. Hlavním důvodem odkladu výkonu exekuce byl právě fakt, že se čekalo, až nejmladší pozůstalý nabude svéprávnosti a připojí se k ostatním s požadavkem výkonu trestu smrti.(81) Jiný případ, avšak se šťastným koncem, se stal v lednu téhož roku. Filipínec odsouzený za vraždu spáchanou v r. 2001, byť tvrdil, že se jednalo o sebeobranu, byl jeho rodinou vyplacen za 2,3 milionu rijálů (cca 11,7 mil Kč).(82) Někdy však příbuzné neobměkčí ani tisíc prosících příslušníků kmene nabízejících krvavé peníze (prosinec 2012).(83) Existují ale i výjimečné případy, kdy přimlouvajícím se u příbuzných je samotný král, a tomu se dá jen těžko odmítnout. Jedním z takových šťastlivců se stal v červenci 2012 muž, který zabil svého soka při rvačce. Po sedmi letech čekání na smrt mu pozůstalí na přímluvu krále odpustili a trest byl dokonce anulován.(84)
Od invaze USA v roce 2003 byl Irák válečnou zónou, dnes už sice válka oficiálně skončila, její dozvuky jsou ale patrné dodnes. Trest smrti byl, stejně jako ve všech ostatních autoritativních režimech, jednou z nejmocnějších zbraní Saddáma Husseina. Také proto jej US vojska v polovině roku 2003 zrušila, situace ovšem vydržela jen něco přes rok a od srpna 2004 byl obnoven.
Ani v tomto případě nelze přesná čísla zjistit, ale podle World Coalition Against the Death Penalty zde bylo popraveno v roce 2008 36 osob, v roce 2009 120 a v roce 2010 17. Amnesty International pak uvádí 68+ exekucí pro rok 2011 a Capitalpunishmentuk.org jich napočítal 129 v roce 2012, z toho 5 žen. V počtu poprav za rok je tak Irák průměrně na 4 místě na světě.
Kvůli situaci, jaká zde po válce panuje, není dostupných bohužel příliš informací. Lze ale říci, že trest smrti je prováděn téměř výhradně oběšením (stejně tak skončil i Saddám Hussein). Některé zdroje ovšem uvádějí, že lze nařídit i zastřelení(85).
Nejčastějšími zločiny, za které je ukládán trest smrti jsou zejména: terorismus(86), účast v ozbrojených skupinách, vražda, únos, znásilnění a další násilné činy(87).
Je-li to možné, jsou prováděny i hromadné exekuce. V únoru 2012 byl zaznamenán alarmující případ popravy 34 osob v jednom dni(88). V srpnu 2012 to bylo 21 lidí(89).
Jemen patří mezi ty země, u kterých je počet exekucí značně nejistý, podobně jako je tomu například u Číny, KLDR, ale i Egypta. Minimální čísla(90) však hovoří o 30+ v roce 2009, 53+ v roce 2010 a 43(91) v roce 2011. Pro rok 2012 nebyly ani v únoru 2013 ještě k dispozici relevantní odhady.
V roce 2010 byl odhadovaný počet lidí čekajících na výkon restu smrti 1000.(92)
I v Jemenu se uplatňuje právo šaría, takže trestné jsou kromě vraždy, znásilnění, obchodování s drogami, terorismu aj. i homosexualita, sex mezi nesezdanými, cizoložství(93) a odpadlictví od víry – koncem roku 2012 čelil trestu smrti jemenský úředník.(94) V tomto procesu bylo citováno islámské právo, které říká: „Kdokoli změní svoji islámskou víru, nechť je zabit.“ (Bukhari 9.84.57)
Přestože Jemen ratifikoval Úmluvu o právech dítěte(95) i Mezinárodní pakt o občanských a politických právech(96), které výslovně zakazují trest smrti u osob mladších 18 let a od roku 2007(97) to dokonce potvrdilo přímo i jeho právo, je tento zákaz často porušován. Jen v roce 2012 byly prokazatelně popraveny 2 osoby mladší 18 let, a v letech 2003-2010 byl tento počet odhadován na 14(98). Snad ještě více znepokojující je ale fakt, že v prosinci 2012 podle OSN(99) tucty dalších mladistvých čekaly v celách smrti na výkon trestu, mezi nimi i dívky.
Trest smrti lze vykonat ukamenováním, zastřelením, stětím či ukřižováním.(100) Prakticky se však aplikuje téměř výhradně zastřelení.(101)
Každou exekuci musí schválit prezident podpisem a vydat rozsudek.(102)
Podobně jako v jiných islámských zemích, i zde probíhají popravy často veřejně. Jak je vidět na obrázku z videa stanice CNN, odsouzený při popravě zpravidla klečí se zavázanýma očima.
Stejně jako v Íránu, lze uplatnit také tresty jako amputace, bičování či odveta (oko za oko).(103)
Asi nebude překvapením, že řada nejvyšších trestů je značně kontroverzní. V říjnu 2012 byla například odsouzena k trestu smrti žena, která zastřelila muže, příbuzného, který se k ní snažil po zdi vyšplhat a znásilnit ji.(104) Kromě toho Human Rights Watch opakovaně upozorňuje také na nedostatečné podmínky ve vězeních, nelidské zacházení, mučení a potlačování základních práv a svobod.(105)
———————-
(1) http://www.state.gov/s/inr/rls/4250.htm
(2) http://www.amnesty.org/en/death-penalty/death-sentences-and-executions-in-2011
(3) http://duihua.org/wp/?page_id=3874
(4) http://www.worldcoalition.org/worldwide-database.html
(5) http://www.guardian.co.uk/news/datablog/2011/mar/29/death-penalty-countries-world#
(5) http://www.amnesty.org/en/death-penalty/death-sentences-and-executions-in-2011
(7) http://en.wikipedia.org/wiki/Use_of_capital_punishment_by_country
(8) http://zahranicni.eurozpravy.cz/afrika/64085-soud-vynesl-21-rozsudku-smrti-za-nasilnosti-na-fotbale
(9) http://www.amnesty.org/en/death-penalty/abolitionist-and-retentionist-countries
(10) http://www.amnesty.org/en/death-penalty/death-sentences-and-executions-in-2011
(11) http://en.wikipedia.org/wiki/Capital_punishment_in_Belarus
(12) Embassy of the Republic of Belarus in the United States. On the Use of Death Penalty in the Republic of Belarus. Published 2004.
(13) http://evolve.humanrightstv.com/agnieszka/2012/capital-punishment-belarus
(14) http://evolve.humanrightstv.com/agnieszka/2012/capital-punishment-belarus
(15) http://www.youtube.com/watch?v=35w-QunAxEs
(16) http://www.amnestyusa.org/pdfs/faithinaction_resourceguidebook.pdf
(17) http://deathpenaltyinfo.org/documents/2012YearEnd.pdf
(18) http://deathpenaltyinfo.org/documents/2012YearEnd.pdf
(19) http://en.wikipedia.org/wiki/Capital_punishment_in_the_United_States#Methods
(20) http://deathpenaltyinfo.org/YearEnd2012
(21) http://en.wikipedia.org/wiki/Lists_of_people_executed_in_Texas
(22) http://www.tdcj.state.tx.us/stat/dr_offenders_on_dr.html
(23) http://en.wikipedia.org/wiki/Lists_of_people_executed_in_Texas
(24) http://www.tdcj.state.tx.us/stat/dr_facts.html
(25) http://www.tdcj.state.tx.us/stat/dr_facts.html
(26) http://en.wikipedia.org/wiki/Capital_punishment_in_Texas
(27) http://www.nytimes.com/2011/09/23/us/texas-death-row-kitchen-cooks-its-last-last-meal.html?_r=0
(28) Robert Perkinson, Texas Tough: The Rise of America’s Prison Empire
(29) http://www.tdcj.state.tx.us/stat/dr_facts.html
(30) http://en.wikipedia.org/wiki/Capital_punishment_in_Texas
(31) http://www.tdcj.state.tx.us/stat/dr_info_news_media.html
(32) http://camerontoddwillingham.com
(33) http://www.huffingtonpost.com/2012/05/15/carlos-de-luna-execution-_n_1507003.html
(34) http://www.bbc.co.uk/news/magazine-17303746
(35) http://en.wikipedia.org/wiki/Capital_punishment_in_China
(36) http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2008/12/23/AR2008122302795.html
(37) https://blogs.law.harvard.edu/ellachou/2010/06/01/death-penalty-torture-and-criminal-justice-in-china
(38) http://www.cecc.gov/pages/newLaws/criminalLawENG.php
(39) http://www.cecc.gov/pages/newLaws/criminalLawENG.php
(40) http://www.duihua.org/work/publications/nl/nl_pdf/nl_41.pdf
(41) http://www.lehmanlaw.com/resource-centre/laws-and-regulations/general/criminal-procedure-law-of-the-peoples-republic-of-china-1996.html
(42) http://articles.latimes.com/2007/jul/11/world/fg-execute11
(43) http://www.atimes.com/atimes/China/KL16Ad01.html
(44) http://www.theage.com.au/articles/2003/03/12/1047431092598.html
(45) http://asiadeathpenalty.blogspot.cz/2008/08/public-executions-in-chinas-olympic.html
(46) http://zpravy.idnes.cz/trest-smrti-vyrkl-soudce-pred-stovkami-deti-pak-cinany-odvedli-na-popravu-15a-/zahranicni.aspx?c=A101102_191746_zahranicni_stf
(47) http://www.theage.com.au/articles/2003/03/12/1047431092598.html
(48) http://blogs.discovery.com/bizarre/2009/09/chinas-death-mobile.html
(49) http://www.theworld.org/2012/03/in-china-organ-transplants-from-executed-prisoners
(50) http://www.worldcoalition.org/Iran-(Islamic-Republic-of)
(51) http://amnesty.org/en/death-penalty/death-sentences-and-executions-in-2011
(52) http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/200645-iran-vykonal-v-lonskem-roce-rekordnich-670-poprav
(53) http://www.fidh.org/IMG/pdf/Rapport_Iran_final.pdf
(54) http://deathpenaltynews.blogspot.cz/2012/12/iran-executes-its-citizens-at-faster.html
(55) http://www.fidh.org/IMG/pdf/Rapport_Iran_final.pdf
(56) http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/umluva-o-pravech-ditete.pdf
(57) http://en.wikipedia.org/wiki/Capital_punishment_in_Iran
(58) http://www.amnesty.org.uk/content.asp?CategoryID=78
(59) http://www.amnesty.org.uk/news_details.asp?NewsID=20577
(60) http://www.lidovky.cz/v-iranu-popravili-za-pasovani-drog-zenu-s-nizozemskym-pasem-plx-/zpravy-svet.aspx?c=A110129_204344_ln_zahranici_ape
(61) http://www.fidh.org/IMG/pdf/Rapport_Iran_final.pdf
(62) http://iranhr.net/spip.php?article2705
(63) http://iranhr.net/spip.php?article2645
(64) http://en.wikipedia.org/wiki/Capital_punishment_in_Iran
(65) http://deathpenaltynews.blogspot.cz/2013/01/iran-two-men-hanged-in-public-in-tehran.html
(67) http://iranhr.net/spip.php?article2695
(68) http://www.tyden.cz/rubriky/media/stolety-kuryr/zazdeny-a-vystreleny-z-dela-sokujici-popravy-v-iranu_226210.html
(69) http://www.fidh.org/IMG/pdf/Rapport_Iran_final.pdf
(70) http://en.wikipedia.org/wiki/Capital_punishment_in_Iran
(71) http://deathpenaltynews.blogspot.cz/2013/01/uae-family-pardon-saves-killer-from.html
(72) http://www.worldcoalition.org/Saudi-Arabia
(73) http://www.guardian.co.uk/news/datablog/2011/mar/29/death-penalty-countries-world
(74) http://www.capitalpunishmentuk.org/overview.html
(75) http://en.wikipedia.org/wiki/Capital_punishment_in_Saudi_Arabia#cite_note-Punishment-7
(76) http://www.bbc.co.uk/news/world-middle-east-18503550
(77) http://www.amnestyusa.org/news/news-item/saudi-arabia-beheading-for-sorcery-shocking
(78) http://deathpenaltynews.blogspot.cz/2011/12/woman-convicted-of-sorcery-is-beheaded.html
(79) http://deathpenaltynews.blogspot.cz/2009/12/saudi-arabian-man-beheaded-and.html
(80) http://www.emirates247.com/news/region/rapist-killer-of-boy-to-be-beheaded-2013-01-21-1.491960
(81) http://deathpenaltynews.blogspot.cz/2013/02/saudi-arabia-killer-to-be-executed.html
(82) http://www.mb.com.ph/articles/391954/ksa-completes-blood-money-free-convicted-pinoy#.UQuxdjdKYlc
(83) http://www.emirates247.com/crime/region/1-000-tribesmen-seek-pardon-for-killer-2012-12-17-1.487632
(84) http://deathpenaltynews.blogspot.cz/2012/07/saudi-man-saved-from-execution-after.html
(85) http://www.handsoffcain.info/bancadati/schedastato.php?idcontinente=23&nome=iraq
(86) http://deathpenaltynews.blogspot.cz/2012/08/iraq-executes-five-over-terrorism.html
(87) http://deathpenaltynews.blogspot.cz/2012/03/amnesty-alarmed-by-execution-surge.html
(88) http://www.un.org/apps/news/story.asp?NewsID=41019
(89) http://deathpenaltynews.blogspot.cz/2012/08/iraq-announces-21-executions-in-one-day.html
(90) http://www.worldcoalition.org/Yemen
(91) http://www.amnesty.org/en/death-penalty/death-sentences-and-executions-in-2011
(92) http://www.worldcoalition.org/Yemen
(93) http://en.wikipedia.org/wiki/Capital_punishment_in_Yemen
(94) http://www.jihadwatch.org/2012/12/yemeni-official-charged-with-apostasy-faces-death-penalty.html
(95) http://www.lidskaprava.cz/student/prava-deti/interaktivni-mapy
(96) http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//NONSGML+TA+P7-TA-2011-0148+0+DOC+PDF+V0//CS
(97) http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/ngos/HRW_Yemen_HRC104.pdf
(98) http://deathpenaltynews.blogspot.cz/2012/12/yemen-executes-2nd-child-this-year.html
(99) http://www.unmultimedia.org/radio/english/2012/12/dozens-of-children-on-death-row-in-yemen
(100) http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/ngos/CRIN_Yemen104.pdf
(101) http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/ngos/HRW_Yemen_HRC104.pdf
(102) http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/ngos/CRIN_Yemen104.pdf
(103) http://www2.ohchr.org/english/bodies/hrc/docs/ngos/CRIN_Yemen104.pdf
(104) http://deathpenaltynews.blogspot.cz/2012/10/yemeni-woman-sentenced-to-death-for.html
(105) http://www.hrw.org/node/87085
ilní studii – tu si můžete přečíst v angličtině v druhém souboru, který naleznete této Sekci. Také bych chtěl dodat, že tato práce je zcela originálně vytvořena pro stránky Punkhudba.wz.cz, není tedy odnikud zkopírována či převzata, byť samozřejmě čerpá z řady původních zdrojů.
Pojem ,,punk“, jeho vývoj a chápání
K lepšímu pochopení, proč právě tento název, je třeba se alespoň zběžně podívat na anglické slovo ,,punk“ [‚pʌŋk] a jeho původní významy. Chtít jej ale přesně uchopit definicí není možné, byť se s podobnými pokusy můžeme občas setkat. Je to dáno především abstraktností tohoto slova. Pochopení je tak na každém jednotlivci, já se pouze pokusím předložit k tomu potřebné informace.
,,Punk“ v původní podobě obsahuje významy jako: 1 někdo či něco bezcenného nebo nedůležitého, 2 mladý výtržník, 3 nesmysl, 4 nezkušený mladý člověk, 5 učeň atd. (V podobě pozdější (dnešní) se mu samozřejmě často připisují jednoduše významy: 1 nekonformní generální hnutí, zejm. amatérský hudební styl a způsob oblékání, 2 příslušník tohoto hnutí – punker.)
S ohledem na původní pojetí daného pojmu je už asi jasné, proč se vžil právě tento název – těžko hledat nějaký lepší pro styl, který se programově staví proti zažitému chodu společnosti, a tak se pro ni opravdu může jevit jako něco ,,nesmyslného, neužitečného a výtržného“. Hnutí samotnému takový pohled koneckonců také vyhovuje, protože jeho nepominutelným znakem je provokace, burcování společnosti k zamyšlení se nad nejrůznějšími otázkami a taky sebou samou.
HISTORIE A VÝVOJ
Podobné problémy jako s významem se objevují i ohledně historie punku. Nelze přesně označit určité datum, měsíc a dokonce ani rok, kdy vznikl, protože prošel postupným vývojem.
První (proto-punková) vlna (60. léta)
První, proto-punkové (či před-historické, chcete-li) kořeny nacházíme už v 60. letech 20. století, kdy se punkem historicky zpětně označují především některé počiny amerických klubových a (polo)garážových rockových skupin. Slovo ,,punk“ se ale v této době v dnešním slova smyslu ještě nevyskytuje a ani hudební publicistika jej stále nezná. V tomto období začíná také hudební kariéra tzv. kmotra punku Iggyho Popa (*1947), který je později znám i ve spojitosti s jeho kapelou The Stooges. Nebyl samozřejmě zdaleka jediný, ani první, už před ním zde byl např. legendární Lou Reed (1942 – 2013).
Druhá (zakládající) vlna (70. léta)
Nejčastěji se ovšem za počátek žánru (jak jej známe dnes) uvádí polovina 70. let, nejprve v USA, záhy v Anglii, a pak také Austrálii. Zde vzniká a rozvíjí se jako subkultura kolem (později) stejnojmenného hudebního stylu.
Samotné slovo „punk“ se ale v hudebním novinářství objevuje o něco dříve, poprvé v roce 1970 v krkolomně nazvaném článku „The Punk Muse: The True Story of Protopathic Spiff Including the Lowdown on the Trouble-Making Five-Percent of America’s Youth“, který napsal Nick Tosches v periodiku Fusion. Ten samý rok se pak objevuje novela Drug Punk od Lester Bangs a o rok později (1971) konečně používá Dave Marsh pojem ,,punk rock“ v květnovém čísle časopisu Creem (ve stejném čísle se mimochodem i poprvé objevuje pojem ,,heavy metal“ jako název žánru).
Vraťme se ale do poloviny 70. let do USA, kde Hilly Kristal (1931 – 2007) založil v r.1973 legendární klub CBGB, konkrétně v Manhattanu, New York City. Právě tam se, více méně z nudy, nepochopení a nedostatku jiných koncertních míst, začala scházet dnes již kultovní seskupení – od The Dead Boys, přes Television, Patti Smith (básnířka punku) až po The Ramones (1974 – 1996) – ti vznikli v Queens, New York, koncertovali nepřetržitě úctyhodných 22 let a zvládli téměř 2 300 koncertů.
O rok později vzniká v Londýně díky iniciativě Malcolma McLarena kapela The Sex Pistols (1975 – současnost) vedená zpěvákem Johnnym Rottenem (John Lydon (*1956)). Dnes je to vedle výše jmenovanách asi nejznámější, ale také nejkontroverznější skupina tohoto žánru. Koncertuje s přestávkami dodnes, i když samozřejmě bez nezapomenutelného a snad ještě kontroverznějšího Sida Viciouse (1957 – 1979), který zemřel v roce 1979 na předávkování heroinem. Dalšími záhy vznikajícími kapelami jsou The Clash (1976 – 1986), The Damned (1976 – současnost), U.K. Subs (1976 – současnost) atd.
Pokud bychom měli jednoduše shrnout vztah amerického a britského punku, pak se dá říci, že punk jako hudební styl vznikl v USA (a to do značné míry z nudy, nepochopení a snahy o něco nového, šokujícího); ale punk jako plnohodnotná subkultura vznikl ve Spojeném království (a to ze sociální nutnosti a snahy přežít tehdejší těžkou dobu). Poměrně jasně je tento rozdíl vidět i na textech a hudební dravosti obou ,,táborů“.
V roce 1977 a následujících letech už běží scény v:
– AMERICE – Kalifornie (Los Angeles, San Francisco), Kanada (Toronto)…
– VELKÉ BRITÁNII (Londýn, Liverpool, Essex…)
– AUSTRÁLII (Sydney…)
– ostatní země (Francie, Finsko, Belgie, Nizozemí, Švédsko a Švýcarsko).
Transformační období – vznik jednotlivých odnoží (především konec 70. let a pol. 80. let)
Toto období se nese ve znamení žánrů oddělujících se či pocházejících z předcházejícího punk-rockového základu. Jde zejména o tzv. new wave, post-punk, a dnes asi nejznámější hardcore, oi! a anarcho-punk. Dále se sem také dá zařadit pop punk, ale spojování těchto dvou slov mně osobně přijde jako takový oxymóron (něco jako Svítání na západě od Otokara Březiny :)), ale budiž.
Ke každému jen krátce:
NEW WAVE – existoval jen krátce (od konce 70. let – do poloviny let 80.); Byla to vlastně reakce proti populární hudbě dřívějšího období. Kombinovala v sobě různé styly – ska, reggae, rock’n’roll apod.
POST-PUNK – s existencí je to podobně jako u ,,new wave“; Byl to ve své době populární styl, více (hudebně) experimentální než punk a tím také složitější. Vycházel z punku, ale najdeme v něm prvky např. funku a také elektronické hudby (dokonce punkového protějšku – diska.)
HARDCORE – počátek bývá připisován roku 1978, USA – Kalifornie a funguje samozřejmě dodnes; Sem patří skupiny jako Black Flag a Middle Class a o něco později vzniká v San Franciscu asi nejznámější Dead Kennedys. Dále jsou známá jména jako Agnostic Front, The Deccendents a další.
OI! – konec 70. let – současnost; Původně byl styl nazýván streetpunk, real punk atd… Patří sem takové pojmy jako The Exploited, The 4-Skins apod. Jak je vidět, styl bezprostředně souvisí s hnutím skinheads. Paradoxem je, že ačkoli původně skupiny byly apolitické a poměrně levicově zaměřené, postupně některé z nich začaly inklinovat k white power hudbě (Ian Stuart a jeho Skrewdriver…).
ANARCHO-PUNK – konec 70. let (především Velká Británie) – v modifikacích dodnes; Jak už v názvu zaznívá, patří sem především kapely, hnutí a lidé propagující anarchistické ideje. Mezi nejznámější skupiny patří bezpochyby Conflict a O! Polloi.
POP PUNK – polovina 70. let – v modifikacích dodnes; Sem patří kapely jako Bad Religion a NOFX hrající dodnes, z nichž vychází řada kapel 90. let i těch dnešních.
Do tohoto (transformačního) období vzdáleně patří i alternativní rock, který je punkem bez pochyb také ovlivněn. Samozřejmě vzniká v USA a Velké Británii a to v 80. letech, přičemž největší boom zažívá počátkem let 90.. Sem spadají takové pojmy jako Nirvana, Pixies, Sonic Youth a další. O punkové inspiraci také svědčí citát frontmana Nirvany – Kurta Cobaina ,,Punk je hudební svoboda.“ Úspěch těchto kapel ukázal, že undergroundové styly vycházející z punku jsou nejen životaschopné, ale převálcují nejednu do té doby slavnou skupinu, což bylo určující pro další vývoj v tomto odvětví.
Období obrození (pol. 80. let – současnost)
S úspěchem kapel jako Nirvana se ukázalo, že podobné žánry fungují, a to velmi dobře. To si uvědomovaly nejen kapely, ale také hudební producenti, kteří cítili možnost slušného profitu. V polovině 80. a následujících letech tak dochází k období obrození v této oblasti. Na svět přicházejí v první vlně skupiny jako Green Day, The Offspring a starší, jako Bad Religion a NOFX, začínají prosperovat, byť už nehrají punk, jaký byl dříve.
Ve druhé vlně (v 90. letech) pak vznikají další skupiny jako Good Charlotte, Sum 41, Simple Plan…, nicméně ty už s původním punkem mají poměrně málo společného.
Mnohé z nich jsou populární dodnes, i když za jakou cenu, toť otázka. Málokterá si dokázala totiž udržet takový ráz jako v začátcích a nebýt poplatná době. To vše je asi také důvodem, že se zarytější příznivci punku raději obracejí k dřívějším obdobím než poslouchat tyto, někdy také nazývané pro jejich nedospělost a mladé osazenstvo kinder-punkové skupiny.
Současné odnože punku
Do současnosti v punku působilo či působí přes 20 stylů: anarcho-punk, art punk, celtic punk, christian punk, crust punk, deathrock, folk punk, glam punk, garaga punk, hardcore punk, horror punk, nazi punk, Oi!, pop punk, queercore, riot grrrl, rock against communism, scum punk, ska punk, skate punk, straight edge, UK82. Za českou raritku by se pak s trochou nadsázky dal považovat (skupinou Peshata samozvaný) tzv. zoo punk, který spočívá v zaměřenosti textů skupiny na nejrůznější příběhy a povídání o zvířátcích.
PUNK JAKO IDEOLOGIE, HUDEBNÍ A ŽIVOTNÍ STYL
Podstatná část, především pak historická, týkající se punku jako hudebního stylu je zmíněna v předchozí kapitole, stejně jako popis jednotlivých odnoží, které z punku vyšly, proto se jimi zde už věnovat nebudu. Nicméně, ideologie, hudba a životní styl této scény k sobě neodmyslitelně patří, proto je zde uvádím spolu.
Hudební styl (více viz předchozí kapitola)
Punková hudba ve svých počátcích byla, a stále je, revoluční svojí jednoduchostí, textovou přesností a neotřelostí = nazývala věci pravými jmény, dynamičností a provokací. Na tehdejší dobu to byla opravdová revoluce. Obzvláště koncerty a počiny skupiny Sex Pistols, které byly mediálně nejvíce vidět, zvedají ze židlí dodnes. Asi nejznámější kousek se partičce povedl v roce 1977, kdy vyšel její singl God Save The Queen. Skupina si pronajala menší loď a během probíhajících oslav narozenin anglické královny Alžběty II. onu píseň na lodi plující po Temži hlučně interpretovala. Je pochopitelné, že text písně ,,God save the queen, the fascist regime, they made you a moron…/ Bože ochraňuj královnu a tenhle fašistickej režim, dělaj z tebe blbce…“ nemohl zůstat bez povšimnutí, a tak byla skupina zatčena ještě během reprodukce. A, byť tato píseň obsazovala přední místa tehdejších hitparád, po určitou dobu byla zakázána, aby nepohoršovala lid.
Životní styl
Stejně šokující a inovativní jako hudba je také styl oblékání, jestli se tedy dá vůbec o nějakém stylu mluvit. Fantazii se zde totiž meze nekladou, a tak téměř vše, co je nějakým způsobem provokující a upoutávající pozornost, je povoleno. Přesný výčet je tedy nemožné udělat a ani se o to pokoušet nebudu. Uvedu jen nejčastější prvky s punkem spojované. Mezi takové dnes už neodmyslitelně patří vyholené účes – číro (či čerokýz, punk apod.), kožená bunda posetá kovovými cvoky či odznaky a nášivkami (křivák), podobně vyzdobené (obvykle obtáhlé červenočerné) kalhoty a obuv v podobě těžkých bot (ať už s ocelovou špicí nebo bez – kanady, Gladiátory, Steelky, Dr. Martens… ) nebo naopak v podobě nezapomenutelných černobílých tenisek (známých například z fotek Kurta Cobaina). To vše samozřejmě vkusně doplněno o různé kožené pásky na ruce či krk poseté (nejlépe) kovovými hroty. Proč všechny tyhle odlišnosti a proč vlastně provokovat? Jde o reakci na všednost a zažitý stereotyp chování. Provokace má ostatní upozornit na to, že svět není černobílý, ale existují i jiné možnosti, a že jen proto, že něco ostatní považují za správné, není třeba si to myslet také a přizpůsobovat se davu. Výstižně řečeno slovy skupiny Zeměžluč: ,,Ser na to, co říkají, ser na to, co dělají. Řiď se vlastním svědomím a víc ti k tomu nepovím.„
K punku také neodmyslitelně patří ,,punkový tanec“ – pogo. Jedná se zpravidla (nikoli však nezbytně) o davovou záležitost, při níž tancující lidé v poměrně rychlém tempu zvedají střídavě, odvážnější pak i zaráz :D, jednu a pak druhou nohu do vzduchu – trošku to připomíná buď fotbalový šlapák, nebo naopak brankářský výkop. To vše je zpravidla vkusně doprovázeno mácháním rukama kolem sebe – částečně to pomáhá udržet rovnováku, přecejen stojíte na jedné noze a máte v sobě většinou nějaký ten alkohol – a taky mácháním hlavou. S čírem to vypadá opravdu efektně. Jak jsem uvedl výše, tančíte většinou v davu a když tomu přičtete problémy se stabilitou sebe i ostatních, občas se stane, že upadnete. Pak ovšem nezoufejte, jste-li v dobré punkové společnosti, jistě vás někdo solidárně zvedne. Dojde-li k menšímu zranění, pak následuje často omluva, ba i pozvání na panáka.
Ideologie
Byť dnes existuje velká spousta odnoží (od anarcho-punku po extrémně pravicově orientovaná hnutí), punk je ve své podstatě apolitickým hnutím. Jestliže se k politice nějak vyjadřuje, pak především stylem odmítání nebo upozorňování na její nedostatky. Mezi tradičně odmítané a kritizované režimy patří především fašismus*, komunismus**, nábožensky a rasově fanatické režimy a ostatní podobně nenávistně laděné.
Klasickými hesly punku jsou pak zejména ,,Punk’s not dead/ Punk není mrtvý“ a ,,No future/ Žádná budoucnost“.
(*Byť většina punkových kapel ve svých textech brojí proti ,,fašismu“, ve skutečnosti mají na mysli ,,nacismus“ (národní socialismus), jak jej známe z Německa. Protože striktně vzato ,,fašismus“ je název historiky rezervovaný pro režim, který panoval v Itálii.
**U komunismu mohou nastat rozpory a jistě se najdou tací, kteří s tímto nebudou souhlasit. Je to dáno do značné míry tradičně levicověji orientovanou působností punku. Nicméně pravicověji orientované skupiny, představitelé „středu“ a nakonec i řada skupin působících v zemích se špatnými zkušenostmi s tímto režimem, u kterých se o orientaci „doprava“ hovořit nedá, by tento fakt jistě potvrdila – u nás již dlouhá léta proti komunismu vystupuje například dnes už legenda českého punku – skupina Zeměžluč.)