Slobodná Európa
Ako malý chlapec som sa bál smrti a dosť často som nad tým rozmýšlal. Potom prišli prví mŕtvi kamoši a ten strach bol zrazu desne konkrétny. …Kto si pamätá 90-te roky, tak ten ich ževraj nezažil- ja si z nich teda vela nepamätám a ďakujem bohu že som ich vôbec prežil.
Slobodná Európa je slovenská – dle svých vlastních slov – „punk’n’rollová“ skupina pocházející z Bratislavy. Názvem samozřejmě odkazuje na rozhlasovou stanici Svobodná Evropa, která byla v tehdejším Východním bloku oficiálně zakázaná.
Přívlastek „punk’n’rollová“ opravdu sedí, stačí se chvíli zaposlouchat do jakékoli jejich tvorby a máte jasno. Zatímco texty jsou totiž spíše punkové, hudba se přiklání více k rocku 70 let, na čemž mají značnou zásluhu menší sóla a plno vyhrávek a kytarových rifů, o které není, v porovnání s klasickými punkovými kapelami, nouze. Dohromady to zní hodně dobře a výsledkem je na punk nečekaně propracovaná hudba, a to vše přes to, že kapela dle svých vyjádření zkouší minimálně.
Skupina vnikla koncem roku 1989, a to v bratislavské Staré Sladovně. Hned v roce 1990 koncertuje a následující rok i vydává debutové album s názvem Pakáreň. Název druhé desky, Unavení a zničení (1994), se stává téměř věšteckým, protože je předzvěstí 7 let dlouhé přestávky trvající od r. 1995. Tu Slobodná Európa překoná až v r. 2002, ale vydrží jí to jen tři roky, pak oficiálně ohlásí pauzu na dobu neurčitou. Naštěstí si to rozmyslí hned v následujícím roce, kdy vychází také album Bestofka, a kapela tak koncertuje dodnes.
Původní členové byli z větší části ex-osazenstvo Zóny A a také Extipu: Braňo Alex (basovka) a Petr Hurtig (bicí), k nim se přidal kytarista Sveťo (ex-Zóna A a Extip) a zpěvák Whisky – jednoduše solidní rock’n’rollový základ, nic víc, nic méně. Později se přidala ještě celá řada dalších členů, z nichž nelze nezmínit Juraje „Ďury“ Černého (bubeník), který umírá v r. 2016. Na jaře r. 2021 navíc ve věku 55 let umírá i spoluzakladatel a legenda (česko)slovenského punku Braňo Alex, což je (nejen) pro skupinu samozřejmě velká rána, ale hraje dál. Dnes je v sestavě oproti výše uvedenému základu navíc jen Laco Lučenič.
Skupině se nevyhnula ani kontroverze týkající se zejména drog, kterým všichni členové propadli hned po revoluci a hodně ovlivnily i jejich další tvorbu a osud, aneb „kto si pamätá 90-te roky, tak ten ich ževraj nezažil; ja si z nich teda vela nepamätám a ďakujem bohu že som ich vôbec prežil…“ (text písně Smrť.) Whisky k tomu v rozhovoru pro SME Kultúra v květnu 2012 řekl: „Boli sme prvá generácia, ktorá prišla do styku s tvrdými drogami. Mladí, sprostí, dychtiaci po dobrodružstve, vedeli sme iba, že to berú ľudia ako Keith Richards alebo Lou Reed. …ani vo sne sme nepočítali s tým, že sa staneme závislými, chceli sme to len vyskúšať. Nepoznali sme žiadnych feťákov, nemali sme žiadne negatívne vzory ako dnes mladí ľudia …zdalo sa nám to nevinné ako tráva alebo pivo. Keď dva roky fajčíte démonizovanú marihuanu a všetko je v pohode, ani vám nenapadne, že tvrdé drogy sú iný kaliber. …chalani do toho padli na totálku, celý život podriadili zháňaniu drogy, kradli a čo ja viem čo ešte.“
ALBA
- Pakáreň (1991)
- Unavení a zničení (1994)
- Trojka (2003)
- Bestofka (2006)
- Štvorka (2014)
- Výberofka (2022)