Hrůza v Číně: Brutální diktatura a miliony mrtvých

  •     Soustavně porušuje lidská práva, tvrdě trestá všechny své občany, kteří si dovolí vystoupit proti vládnoucí totalitní komunistické straně, obsazuje autonomní státy, ale jako kdyby se nic z toho nedělo.

        Západoevropské velmoci, Spojené státy i Organizace spojených národů před těmito praktikami zavírají oči. Jakmile jde o konflikt na Balkánském poloostrově či Blízkém a Středním východě, pak neváhají zaútočit a podpořit utlačovaný lid v boji proti nesvobodě a útlaku.
        Když jde o Čínu, nejenže se nikdo neodváží pustit do boje, ale nejvýznačnější světoví politici v čele s americkým prezidentem si dobře rozmyslí i to, jak o Číně budou mluvit a koho si pozvou na oficiální návštěvu do své země. Takový tibetský dalajlama má smůlu. Jako oficiální host je nežádoucí. Čína si to tak zkrátka přeje.

    Miliony mrtvých

        Podle organizací, které se zabývají lidskými právy, je historie Čínské komunistické strany krvavější než obě světové války dohromady. Od roku 1949, kdy do čela země nastoupil diktátor Mao Ce-tung, bylo podle odhadů zabito až osmdesát milionů nevinných Číňanů. V mnohých případech byly vyvražděny celé rodiny a v počátcích komunistické vlády dokonce celé vesnice a města. Těsně před tím, než se Čínská komunistická strana dostala k moci, Mao Ce-tung napsal: „Na reakcionáře a ani na jejich aktivity rozhodně nebudeme uplatňovat politiku dobré vůle.“ Svůj slib splnil do slova a do písmene.

         S masakrem začal okamžitě, co se chopil moci, a pronesl další neuvěřitelnou a strašlivou větu: „Ještě stále jsou místa, kde se lidé neodvažují veřejně zabíjet reakcionáře ve velkém.“ V únoru 1951 Čínská komunistická strana prohlásila, že kromě provincie Če-ťiang a jižní An-chuej „by ostatní oblasti, které nezabíjejí dostatečně - především velká a středně velká města -, měly pokračovat v zatýkání a zabíjení v co nejvyšší možné míře, aby se nastolil řád a pořádek.“ Takzvaná Velká kulturní revoluce Mao Ce-tunga neskončila dodnes.

       Její vůdce shrnul její smysl slovy: „Když svět překoná chaos, přijde mír. Po sedmi až osmi letech však musí být chaos znovu nastolen.“ Jinými slovy to znamená, že Velká kulturní revoluce by měla nastat každých sedm nebo osm let a v tomto cyklu by také měly být povražděny další masy lidí. Lidé, kteří budou znovu a znovu zastrašováni, si netroufnou protestovat a varována tak bude i každá mladá nastupující generace. Čínský disident Chu-L' říká: „Svět si po pádu Sovětského svazu a totalitních režimů ve východní Evropě myslí, že když s Čínou obchodují ekonomické a politické velmoci, všechno je u nás v pořádku.

       Normální lidé o naší situaci nevědí nic. Opak je pravdou. Strana pokračuje v brutálním pronásledování hnutí Falun Gong a současně střelbou rozhání protestující davy v Chan-janu. Její politika je jasná. Bez těchto bolestivých lekcí by si lidé mohli začít myslet, že Čínská komunistická strana prochází transformací, a mohli by požadovat demokracii, stejně jako ji žádalo idealistické studentské hnutí v roce 1989. Nic takového se nesmí stát. Proto je v naší zemi tolik politických vězňů.

    Více než patnáct let odloučení

     Pětapadesátiletá Lin ztratila na začátku padesátých let celou rodinu a její manžel je v současné době zavřený coby politický vězeň za šíření „nepravdivých“ informací o historii své země a zvěrstvech komunistické strany. Jak moc dobře známe z našich vlastních poměrů, pro komunistickou stranu žádné zločiny neexistují. Jakýkoli kontakt mezi Lin a jejím manželem je zakázaný.

      Manželé se neviděli patnáct let a Lin netuší, zda je její muž ještě vůbec naživu a jestli se s ním kdy setká. „Vyvraždili mi celou rodinu a nestačí jim to,“ říká Lin, která v současné době žije v Anglii. V rodné zemi jí hrozí vězení. „Vždycky si něco najdou. Ve jménu zločinecké ideologie zabili miliony lidí a vraždí dál. Jak je možné, že s tím nikdo nic nedělá? V čem jsou horší zločiny Miloševiče nebo Husajna?

      S tím, co komunistická strana provádí v Číně, jsou měřitelné. Systém ale funguje skoro dokonale. Nikdo si netroufne se postavit, a když to udělá, Čína hrozí sankcemi, zrušením obchodních kontaktů, a to si každý rozmyslí. Slyšela jsem dokonce takové argumenty, že tam, kde se obchoduje a kde se staví továrny, musí být svoboda. Co je to za ne-smysl? To je alibismus, kterým se pokoušejí omluvit svoji nečinnost.

      V Číně žádná svoboda není. Drží svět zkrátka výhrůžkami a zbraněmi. A svět se nechá. Jsem přesvědčená, že demokratické země mají k dispozici celou řadu nástrojů, jak soustavné porušování lidských práv sankcionovat, politickým tlakem počínaje a úplnou ekonomickou blokádou konče. Nic z toho se neděje. Zatímco zločinci z jiných zemí se staví před mezinárodní soud, čínští vesele vládnou dál.“

    Reality show po čínsku

       Mučení (nejen) politických vězňů je v asijských zemích obzvlášť vynalézavé - od krutého fyzického týrání po týrání psychické. Jedním z nich je kupříkladu způsob, jaký by se dal přirovnat k dnes tolik medializovaným reality show. Politický vězeň je zavřený v kleci, která stojí uprostřed velké místnosti, a kolem klece stojí vrazi a násilníci a na vězně se dívají.

      Ten pozbývá veškeré zbytky soukromí. Musí před nimi jíst, spát, konat potřebu. „Následky takovýchto druhů mučení bývají strašlivé,“ říká spolupracovník mezinárodní organizace Amnesty International Conrad O'Connor.

      „Mnoho vězňů zešílí, mnoho se jich pokusí o sebevraždu a mnoho je zlomeno a donuceno k podepsání různých přiznání nebo spolupráce. Vraždění a mučení se provádí těmi nejbrutálnějšími způsoby, aby se ostatním nahnal strach. Kam se poděla lidská práva, o kterých se tolik mluví? Existují jenom pro někoho?“

    Svobodní proti svobodě

    >> Přestože je všeobecně internet považován za demokratický prostředek, díky němuž lze šířit svobodu slova, svobodu projevu a mít přístup k informacím, v Číně nic takového neplatí.

    >> Přístup k internetu je hlídán prostřednictvím projektu Zlatý štít, což je automatický digitální systém v ceně přibližně osmi set tisíc amerických dolarů.

    >> Ten má podle Conrada O'Connora podpořit vládu čínské komunistické strany tím, že lidem právo na informace odepře.

    >> „Paradoxní je, že technologie, které se v Číně užívají, pomáhají vyrábět západní zpravodajské agentury. Ti, kteří tak činí, jsou stejní zločinci jako ti, kteří si zakázku objednali. Kvůli lukrativním zakázkám se zpronevěřují totalitnímu režimu a zrazují demokratické principy.“

    >> Takzvané internetové brány mimo jiné blokují zámořské webové stránky, monitorují e-maily, napadají osobní počítače, rozesílají viry a zajišťují propojování s monitorovacími systémy Úřadů pro veřejnou bezpečnost.

    >> Publikování článků na internetu může znamenat „páchání trestné činnosti“ a „radikální názory“ mohou skončit uvězněním.

    >> Od roku 2000, kdy byl za podněcování podvratných akcí uvězněn první čínský webový zločinec, spisovatelka Lin Chaj-jin, skončilo kvůli vyjadřování vlastních názorů za mřížemi více než sto nezávislých intelektuálů.

    Jana Krejčí, Harper's Bazaar, 2007

    Zpět