Peshata - Děti ze stanice ZOO

  • 1. Medardova kápě
    2. Konec holubů v Čechách
    3. Poslední korida
    4. Vole, volejovky !
    5. Jak potkala Květa skřeta
    6. Fakír a kobra v paneláku
    7. Mám muflona z teflonu
    8. Nevěřte žralokům!
    9. Pohádka o zlých nohách
    10. Nemáme rádi rána
    11. Zásada protiklíšťové obrany
    12. Morče za volantem
    13. O statečné žížale
    14. Svět podle hovnivála

    Medardova kápě

    Dneska má svátek ten pán z ulice,
    sedí a vzhlíží k obloze
    Už rok ho trápí řídká stolice,
    kolo mu žere koroze
    Nad krajem objevil se mrak,
    voda se nachystala k seskoku
    Pod mrakem zrovna letěl pták
    a neznatelně přidal do kroku

    Prší a prší a jen se leje,
    sousedova tvář se směje
    a jenom co dosnídá,
    na hlavu si kápi dá

    To kvůli němu slunce zasvítí
    nejdřív tak za čtyřicet dnů
    A všude budou lítat moskyti,
    já ho snad radši zabodnu
    Do ruky uchopil jsem rýč,
    hrana je ostrá jako paprika
    Bleskově seknout a pak pryč,
    na louce vychutnat si šlofíka!

    Ruce mám od krve, honí mě policie
    Bylo to zbytečný, už skoro tejden chčije
    Psovodi s vlčáky česají naše lesy
    Nevědí, že jsem chtěl jenom lepší počasí

    Konec holubů v Čechách

    Kdo občas prsty své do nosu zaboří,
    tomu se v myšlenkách ti ptáci vynoří

    Bydlíme v domě holubím
    Kde stojí to já nepovím
    Stáj nemá vůbec roubenou
    a štít má barvu zelenou

    Máme v zadku zabodnuto několik brků
    Lítáme po městě a voláme: "Vrků!"
    Na domy historické házíme trus
    Pokud se ti to nelíbí, tak nás chytit zkus

    Bydlíme v domě holubím
    Kde stojí, to já nepovím
    Místo té dívky, co má hrách,
    přišly by flinty, střelnej prach

    Že nás nemaj lidi rádi, to dobře víme
    My se za to, co děláme, ale nestydíme
    Na domy historické házíme trus
    Pokud se ti to nelíbí, tak nás chytit zkus

    Maj křídla šedošedá, tělo podivné
    Poštolka toho ptáka lehce dostihne
    Špinavé krky, v krvi různé infekce
    U kašen ohrožují šťastné milence
    Tak pojďme všichni hledat
    ten dům holubí
    Jirka ho nenašel a už nic nepoví
    Zakruťme jejich krkem tam a zase zpět!
    Za život bez holubů, za lepší svět!

    Poslední korida

    Když mi bylo osm let, toužil jsem se státi
    panem toreadorem, proti byla máti
    Můj otec byl kominík, tahal domů štětku,
    zavíral mě do chlíva,
    když jsem dostal pětku
    Seděl jsem tam na slámě,
    pozoroval býka,
    za zády mu visela kominická píka
    Tehdy se mi zrodila ta myšlenka v hlavě,
    Pepíka když přemůžu, nevyhnu se slávě

    Corrida - torero bravo!
    Corrida - pico agudo!

    Hej ty býku, půjč mi píku!
    Já tě píchnu do pupíku!

    Na hnoji jsem objevil
    velkou rudou vlajku
    národa, co v raketě věznil fenu Lajku
    Do ruky jsem uchopil kominickou píku,
    rudou vlajkou zatočil
    Co ty na to býku?
    Chlívek není prostorný,
    není se kam skrýti
    Rohy býka Pepíka v žaludku jsem cítil
    Hlava, rohy, kopyta mají celkem páru,
    asi budu kominík, přemýšlím na "ÁRU"

    Vole, volejovky!

    Vole, volejovky!
    Rybičky z konzervy
    Vole, volejovky!
    Lezou mi na nervy!

    Žijeme od malička na břehu řeky,
    u staré vrby kotví stará pramice
    Děda jí nově natřel před pěti roky,
    když chytře nakrad barvu
    v místní fabrice
    Fabrika jmenuje se "Barvy a laky",
    na druhé straně leží rafinérie
    Odpady otrávily ryby a raky,
    jen jedna rybka tohle všechno přežije

    Voda ta teče a divně voní,
    děda se svleče a skočí do ní
    A když se vrací, sundá si plavky,
    pod plavkama má dvě volejovky

    Voda ta teče, plave v ní křeček,
    moc mu to nejde, dostává křeče
    Jak si tak plave, nic netušíce,
    voda mu náhle zaplaví plíce

    Vole, volejovky!
    Rybičky z konzervy
    Vole, volejovky!
    Lezou mi na nervy!

    Jak potkala Květa skřeta

    Květa potkala skřeta,
    co toho léta jel do světa
    na housence, jež se vlekla
    Květa potkala skřeta,
    úlekem dočista div sebou nesekla
    Květa potkala skřeta
    a kdyby Květa byla sketa,
    tak na toho skřeta šlápla
    Květa potkala skřeta,
    housenka ta se z toho málem splašila

    Až se ta housenka jednou zakuklí,
    skřet bude mít nožky chůzí opuchlý
    Z kapsy vyloví pak malou píšťalku,
    písničkou přiláká novou píďalku

    Fakír a kobra v paneláku

    Bydlím v paneláku, v Praze na Jižáku
    Kobru chovám ve džbánu
    Sedím na hřebíku, ocelovou dýku
    strkám sobě do chřtánu
    Nejsem zimou ztuhlý,
    spím na žhavým uhlí
    Orient mi neschází
    V Česku lepší to je, sedím u Orloje
    Lid po mně prachy hází

    Kobra se jmenuje Hedvika,
    brýle má od pana optika
    Vylézá, když fakír zahraje,
    navštívit sousední partaje
    Nájemníci bědují,
    že nemohou v klidu srát
    Kobra vleze stoupačkou
    do záchoda kolikrát

    Linii si hlídám, jenom střepy snídám
    ze sklenic od Vegety
    Holotropně dýchám,
    do ženských nepíchám
    žádný ostrý předměty
    Když vynáším smetí, na kovralu letím
    Jekor špatně zatáčí
    A když letím k vodě, úplně v pohodě
    lehnu si do bodláčí

    Na fakíra chodí stížnosti,
    že má kobra příliš volnosti
    Pryč jsou časy, v kterých záchody
    bývaly oázou pohody
    Nájemnice bědují,
    že mají strach o bobry
    Ve Zverexu ptají se
    na pastičky na kobry

    Mám muflona z teflonu

    Mám pronajatý pokoj v podkroví
    a kromě ženy muflona tam chovám
    Snad se to domácí nedoví,
    vždycky když přijde, tak ho schovám

    Umyješ mi Jano muflona?
    Nezapomeň, že je z teflona!
    Nepoužívej na něj drátěnku,
    nýbrž bavlněnou utěrku!

    Moje žena Jana dávno není panna
    Ta se umí otáčet a ví už jak to chodí
    Moje žena Jana dávno není panna
    Muflona se nebojí no a to se mi hodí

    Řeknu vám, že někdy netuším,
    zda se muflon do podkroví hodí
    Sousedy tím ale neruším
    a po setmění jako myška chodím

    Umyla mi Jana muflona,
    a protože je muflon z teflona,
    nepoužila na něj drátěnku,
    nýbrž bavlněnou utěrku

    Moje žena Jana dávno není panna
    Ta se umí otáčet a nic jí není cizí
    Moje žena Jana dávno není panna
    Málokdy se stane,
    že jí úsměv ze rtů zmizí

    Nevěřte žralokům!

    Plave delfín za žralokem
    a povídá: "Žraloku,
    já ti nějak špatně vidím,
    snad mám něco ve voku
    Koukni se mi do zornice,
    zda tam něco nevězí
    Včasný zásah tvojí ploutve
    snad infekci zamezí"

    Žralok ostré zuby má,
    do masa je zatíná
    Když má bouli na tváři,
    doplave si k zubaři
    Zubař mu vyvrtá kaz,
    žralok může kousat zas
    Nevěřte mu rybičky,
    ukousne vám hlavičky!

    Zarazí se starej žralok
    a povídá: "Delfíne,
    ukaž oko, já se kouknu,
    pomůžu ti, coby ne"
    A tak delfín skloní hlavu,
    nic špatného netuší
    Žralok mu jí celou schramstne,
    do prsou se zabuší

    Když jsem já byl dítě,
    tak jsem míval svody
    ptát se proč je žralok
    pánem slané vody
    Zeptal jsem se Jacquese,
    jmenoval se Costeau
    On si kousl ryby,
    pak mi řekl: "Gusto,…

    Žralok ostré zuby má…

    Pohádka o zlých nohách

    Povídám pohádku,
    prý mám k tomu vlohy
    O tom jak v chaloupce starého uhlíře
    se místo dítěte narodily jen nohy
    Je to vůbec možný?
    No bylo to k nevíře!
    Rodiče měli nohy přeci jenom rádi,
    ač byly křivé a příšerně chlupatý
    A připravili nohám bezstarostné mládí
    Prostě nohy v teple!
    Pedikúru na paty!

    Spěte děti jako kotě, já jsem vaše chůva
    a přeju vám růžovoučké sny
    Máte oči vypoulený jako velká sůva,
    vyprávět pohádky se přece smí

    Když táhlo nohám
    asi k šestnáctému roku,
    vzaly si kopačky z levného textilu
    Rodičům nakopaly do břicha a boků
    A do hlavy taky?
    Obličeje i týlu!
    Kolem šel chlapec a ty mrtvé duše viděl
    Kdo by nepoznal statečného Jochena?
    Za svoje skutky
    se ten hoch nikdy nestyděl
    Jak se zachoval?
    Vzal nohy na ramena!

    Když padá noc,
    ta chůva v šedém turbanu
    otvírá knihu svou pohádkovou
    Psala ji pod vlivem
    kořene z durmanu
    Jen drkotání zubů šíří se tmou

    Nemáme rádi rána

    Jednoho rána oči jsem otevřela,
    spatřila pána kousek od svého těla
    Dost jsem se lekla a tak jsem zaječela,
    sáhla po pušce, z které pak vyšla střela

    Do mého čela by střela asi vjela,
    kdyby mi noha po čemsi neujela
    Byla to švestka, seděla na ní včela
    Do bosé paty mne bodat nemusela

    Nemáme rádi rána, oči jsou zalepený
    Nemáme rádi rána, myšlenky popletený
    Ráno se celej svět hroutí
    jako židlička z proutí,
    když v ní Roman sedí

    Když vyšla rána, hrůzou jsem oněměla
    O toho pána najednou strach jsem měla
    Vždyť je to Láďa,
    za muže jsem ho chtěla!
    Že spal dnes u mne, já kráva zapomněla

    Do mého čela málem teď díra zela
    Snoubenka Stella se včera něčím sjela
    Jinak by přece takhle nevyváděla
    Chybělo málo a čekala jí cela

    Nemáme rádi rána, ráno tě depka chytí
    Nemáme rádi rána, rána se lidstvo štítí
    Ráno všem, co vstávat musí,
    dělá kůže se husí
    a to pěkné není

    Základy protiklíšťové obrany

    Do naší školy přišel jednou jeden pán
    Každý z žáků byl tímto pánem varován
    Že v létě pozor dávat musí,
    nejen na bílé krky husí
    Že se maj kluci a i děvčata
    vyhnout místům, kde bydlí klíšťata

    Jsou to hloupý triky, prapodivný zvyky
    kousat lidi do kůže,
    vždyť člověk za nic nemůže
    Proto posloucháme, jak se chovat máme,
    když nás klíště napadne
    a je to věru zábavné

    Takové klíště to má celkem jasný plán
    Cucat tak dlouho až je člověk vycucán
    Kdo nechce v téhle vaší třídě
    podlehnout encefalitidě
    Ten musí včera, dneska i příště
    vědět jak správně vytočit klíště

    Když ten pán mluvil, nikdo ani nedutal
    Byl tomu rád a tak všem dobrou radu dal
    Pro dokonalé vytočení
    jiná možnost prakticky není,
    nežli mu začít sprostě nadávat
    do voslů, do pakoňů, do hovad

    Morče za volantem

    Poslouchejte, drazí přátelé!
    Dneska vám povím tuhle historku
    Stalo se, je to tak tři neděle,
    že morče montovalo auto na dvorku
    Montovalo morče moskviče,
    zpocený potom si sedlo k volantu
    V zatáčce narvalo to do tyče,
    když zbrkle předjíždělo bobra v trabantu

    Sanitka bliká a vzlyká sestřička
    Morčeti natrhla se na tlapičce kůžička
    Sanitka bliká a vzlyká sestřička
    Nejlepší na to bude asi nějaká mastička

    Jede Tomáš Smrček k nehodě,
    davy se kupí a stoupá napětí
    Morče však zdá se býti v pohodě,
    jen málo očí ubrání se dojetí

    O statečné žížale

    Dostal jsem dopis, který psala žížala
    V životě taková věc se mi nestala
    Zabila dva kosy a teď prý uniká
    Pod zemí prohrabe se až do Mexika

    Žížalo - jen zůstaň v naší zemi!
    Žížalo - schovám tě přede všemi
    Žížalo - v Mexiku poznáš bídu
    Žížalo - maj málo pesticidů

    Žížala poznala, že asi chybila
    Hned druhý den mi u baráku zvonila
    Vyběh jsem z chalupy v klobouku ale bos
    Než jsem se rozkoukal, žížalu sezob kos

    Žížalo - promiň, tohle jsem zkazil
    Žížalo - poskytnul bych ti azyl
    Žížalo - vím, je to šlamastyka
    Žížalo - mělas jít do Mexika

    Svět podle hovnivála

    Hnětl si hovnivál hnědavé hovno
    Hovno, co nebylo mu na světě rovno
    Jak si tak hovnivál to hovno hnětl,
    přihnal se hurikán a hovno mu smetl

    Že je věc nevhodná
    starat se o hovna
    možná se někomu z vás může zdát
    Žijeme v houpačkách,
    hrabat se ve sračkách
    občas by mohlo se poučným stát

    Nepláče hovnivál, nehrozí pěstí
    Hovno mu ulítlo, on měl však štěstí
    Držel se, jak bylo v tu chvíli záhodno
    Když nejde o život, jde jenom o hovno!

    Zpět na skupiny

    Zpět na texty Peshaty