Kritická situace - Kritická situace 1993

  • Už nikdy

    V temném sklepení, v záři pochodní
    skrýváš se před výkonem moci.
    Nevěříš ve štěstí, ani ve spasení,
    věříš jen temnému plášti noci.
    Jen osud ví, co s tebou bude až přijde den,
    zatím si necháš zdát o žhavých klínech žen.
    Rozděláš oheň, jehož dým hmyz odpudí
    A štěkot psů tě brzy ze sna probudí
    Dezertére!
    Už nikdy ...
    Už nikdy!

    S neznámem před sebou, s četníky za zády
    doufáš, že projdeš bažinou.
    Stále na útěku, útěku z armády
    zlou, nenávistnou krajinou.
    Už nikdy nevemeš pušku do svých dlaní,
    nikdy se neozbrojíš žádnou zbraní.
    Už nikdy nezamíříš na bratra svého,
    už nikdy netrefíš se přímo do černého
    Dezertére!

    Blaničtí rytíři

    Černý mraky stahujou se nad Prahou,
    ze stromů padá zetlelý listí.
    Do ticha zazní výkřiky,
    národ se topí v moři nenávisti.

    Tak kde jste, Blaničtí rytíři
    Tak kde jste, spasitelé země české
    Tak kde jste, Blaničtí rytíři
    Teď, když vás nejvíc potřebujem

    Lid zmírá ve rvačkách a konfliktech,
    nikdo pro nikoho nemá dobrý slovo.
    Všichni jen kradou a rabujou,
    ve vzduchu čpí síra a olovo.

    Tak kde jste, Blaničtí rytíři
    Tak kde jste, spasitelé země české
    Tak kde jste, Blaničtí rytíři
    Teď, když vás nejvíc potřebujem

    Krvavý sport

    Trénujete střelbu, ostříte bajonety,
    hrajete zápasy, při kterých lidi blednou,
    čistíte hlavně, leštíte kanady,
    pro tuhle zábavu nepočítejte se mnou.

    Hrajte si sami ten svůj krvavej sport!

    Kopete zákopy a nabíjíte děla,
    skáčete s padákem, bombardujete města.
    Z tohohle tělocviku je nám všem na blití,
    tak jděte do hajzlu, my jsme z jinýho těsta!

    Hrajte si sami ten svůj krvavej sport!

    Nečekej

    Nečekej prosím,
    až se proti tobě spojí
    ti kterým jseš pro smích
    a ti kdož se tě bojí.
    Nečekej prosím,
    na to, až se zformují
    a tebe i tvé bratry
    pak snadno zlikvidují.

    Nečekej ...

    Nečekej prosím,
    až rozpoutají boje
    a navléknou tve bratry
    do zeleného stejnokroje.
    Nečekej prosim,
    a odhoď někde za zdí
    to co ti bere sílu
    ničí tě a brzdí.

    Nečekej ...

    Kat se zelenou kápí

    V noci se probouzíš celej zpocenej,
    slézáš z bidla aby ses z okna podival.
    Už zase měl jsi ten sen příšernej
    a věděls že ho budeš mít už když jsi usínal.
    V tom snu zas hlavu jsi měl
    v obručích gilotiny,
    a dévéťák rozsudek smrti čet.
    A kolem byli vidět postav v uniformách stíny,
    byla to hrůza, chtěls radši zemřít hned.

    Z okna se díváš a na domov vzpomínáš,
    pak s kvérem na rameni projdou kolem hlídky.
    Ty chceš pryč odsud, kde nikdo nezná soucit,
    porozumění a svědomí výčitky.
    Tady se musíš sklonit před rozkazy a mocí.
    Tady vládne ten, koho se kdo má mozek bojí,
    ten kdo je příčina tvých neklidných noci,
    ten kdo v čele všech armád na světě stojí!
    A ví, co tě nejvíc bolí,
    a ví, co tě nejvíc trapí,
    a pak tě jako zvíře skolí:
    Kat se zelenou kápí!

    Věční dezertéři

    Žijeme svůj život v záři světlometů,
    za našimi zády štěkají psi.
    Od začátku do konce stále na útěku,
    nesmíme ani zastavit a odpočinout si.

    Jsme věční dezertéři ...

    Těžké je prožít život v tomhle utrpení,
    skrývat se před dráby ve sklepech ztemnělých.
    Jediné, co nás drží, je žár ve vědomí,
    že nebudem nikdy střílet do bratrů svých.

    Jsme věční dezertéři ...

    Šílení vrahové

    Podívejte, už zase ženou
    koně přes překážky.
    Porodí je, vycvičí
    a nakonec utratí.
    Mají na to postroje,
    ostruhy a biče.
    Vraždí, a ještě jim za to
    někdo zaplatí.

    Jenom na nás záleží,
    co bude následovat.
    Jak dlouho ještě budou stát
    dostihové dráhy.
    Kolik krve vyteče
    z nevinných hřbetů,
    než navždy zastavíme
    nelítostné vrahy.

    Hanba vrahům! ...

    Jeden z těch

    V zavíření bubnů poznals svoji sílu,
    vyléčils svůj komplex a ochutnal slast moci.
    zahodils plášť pokory a přeťal okov svědomí,
    a hluk s křikem přehlušil hlas dobroty v tvým srdci.
    Vypěstovals svoje cíle na hnoji sobectví
    a snažíš se je předělat na překrásný květ.
    Bez pocitu viny vzhlížíš zpupně k nebesům
    Už nikdo nezastaví tvůj krkolomný let.

    Jsi pyšný na svou pravdu a na moudrost svých vůdců.
    Ten krásny pocit vítěze chceš prožít zas a znovu.
    S plameny v očích a se zaťatou pěstí
    vrháš se střemhlav do nočního lovu.
    Vypěstovals svoje cíle na hnoji sobectví
    a snažíš se je předělat na překrásný květ.
    Bez pocitu viny vzhlížíš zpupně k nebesům
    Už nikdo nezastaví tvůj krkolomný let.

    Lovci

    Dej si pozor, když lovci jdou
    s puškou na rameni a s nasazenou maskou.
    Chvíli počkají a pak ti nadběhnou
    a skoncují s přátelstvím a láskou.
    Mají režné pytle na tvé šaty
    a ostré břitvy na vlasy.
    Nepřipouštějí žádné návraty
    Ti lovci mají rudé lampasy.

    Lovci našich duší a mozků,
    Lovci co z tebe udělají trosku.
    Lovci s placatými čepicemi,
    Lovci, lovci jež ovládají zemi.

    Po lese voní střelný prach
    to lovci nastražili pasti.
    A tence volají: "Nemějte strach,
    čeká vás obrana vlasti"
    Metodu mají ti lovci svou
    do našich mláďat cpou sladké řeči
    a pak je chytí a o život okradou
    a mnou si ruce po poslední leči.

    Snad kdesi za Piavou

    Snad kdesi za Pijavou leží takovej člověk, jako jsem já!
    Naslouchá písni železa, hledá a nalézá.
    Čas po něm jak vítr požitě běží
    a žito .. a žito zrá .. a žito zrá!!

    Plátno za plátnem děj napíná, někdy to není ani krajina.
    To vše se zkřivilo v číhavý dřep a osu činu podezřelou.
    Před Pijavou za Pijavou leč mlýny dva melou
    poslední kritikou žhavou dvou srdcí tep, dvou srdcí tep!

    Lístky si psáváme malé, jež nedojdou.
    Myslím na tebe stále, bratře za vodou!
    Nemyslím na mosty stržené, neklesám - rostu!
    A my se spolu sejdeme - u prostřed mostu!

    Stačí mi lupen nebo hvězdy pád, bych z něho vyčetl slze:
    "Pozdravuji tě nastokrát, však nevidím tě v mlze!".
    Jsi asi hnědý jako zem - takoví sme tu všici.
    Však svítíš krásným úsměvem, ten usměv vidím, je mou večernicí!

    Většina

    Žijeme v divným světě,
    kde je autoritou síla.
    A místo abysme se příčili
    necháváme se unést.
    Bijeme slabší
    a podlejzáme silnějším,
    chceme mít prachy
    a hledáme jak to provést.

    Taková je většina z vás
    Taková je většina z nás

    Obdivujeme filmy
    s vojenskou tématikou
    A posloucháme hudbu
    s brutálními slovy.
    Rozšiřují se nám oči
    vzrušeny rvačkou
    A je nám jedno
    pro koho kopou hroby

    Taková je většina z vás
    Taková je většina z nás

    Každý ráno se otrávíme
    další cigaretou
    zatím co debatujeme
    o škodlivosti smogu.
    A pak se prohlásíme
    čestným HardCoristou
    a jako dárek z ciziny
    si necháme přivézt drogu.

    Taková je většina z vás
    Taková je většina z nás

    Většina ...

    Držím smutek

    Držím smutek, protože slyším
    zoufalý pláč nevinných.
    Držím smutek, protože cítím,
    že není více síly v rukou mých.

    Mám černou pásku na rukávu
    a černou masku na tváři,
    a duše má a tělo mé
    se skrývá v černém žaláři,
    dech můj kvapem umdléva
    a srdce krvácí.
    A já už celou věčnost držím smutek,
    který se neztrácí!

    Držím smutek, protože vidím
    dlaně sevřené do pěstí.
    Držím smutek, protože myslím
    na ty, jež oslepli závistí.

    Mám černou pásku ...

    Držím smutek, protože tuším
    náš konec denně o krok blíž.
    Držím smutek, protože nevím
    zda jsme ještě schopni vyrvat mříž.

    Mám černou pásku ...

    Zpět na skupiny

    Zpět na texty Kritické situace